V prosinci jsme pustili do světa naše MiniKamishibai, čili papírové divadélko v podobě maloformátové dřevěné krabičky a k ní čtyři naše příběhy vydané v rozměru A6. Díky mnoha dotazům jsem si uvědomila, že je třeba pustit do světa také zprávu, která ho patřičně představí.
Ono se nějaký ten měsíc mohlo zdát, že se v naší dílně nic neděje. Že kocourek Pangur usíná, jeho obláček vysýchá. Že jsme na papírové divadlo úplně zapomněli. Opak je pravdou. Pangur se nadále těší z příběhů, jeho obláček zůstává nekonečnou a nevyčerpatelnou studnou krásných vyprávění: na příbězích do papírového divadla pilně pracujeme. Jen jsme o...
Je to cosi pomalého a klube se pěkně. Máme z něj radost. Ne, jaro to tentokrát není. V Pangurových příbězích se klube pohádka. Jmenuje se Malý pasáček a vlk, začíná následovně:
Poznat sám sebe je obtížným úkolem i pro dospělého, natožpak pro dítě na prahu puberty. Vyznat se ve změti vlastních protichůdných pocitů a myšlenek, zorientovat se v nesourodých názorech jiných o nás, a to všechno ve věku, kdy se mění vnímání koordinát světa žitého i toho, který nás přesahuje, není zrovna procházkou růžovým sadem. Je to ale...
Skutečné jevy počasí, jejich poetické uchopení v obrazech a inspirace k dalšímu imaginativnímu prozkoumávání. Tyto charakteristiky se potkaly v knize Alle Wetter (Každé počasí) německé ilustrátorky a autorky, Britty Teckentrup. Její non-fiction obrázková kniha se zajímá o různé tváře zimy, sněhu a deště. Ukazuje nesčetná oblaka léta, stíny...
Adame, přibližně před dvěma lety jsem tě oslovila s prosbou o spolupráci v designu a ruční výrobě dřevěného rámu papírového divadla. Bez rozmýšlení jsi souhlasil. Proč vlastně?
Chtěla jsem vám představit naše kamishibai divadlo, tu krásnou, voňavou skřínku ze dřeva, jejíž dvířka se ohýbají do vlnky tak, že po ní člověk s radostí přejede prstem, kdykoliv kolem nich projde. Ale brzy mi došlo, že mluvit jen o divadélku nemá smysl. Musím vám povyprávět (alespoň stručně) jeho příběh a představit Adama, který za tímto...
Jak se stane z našich duševních pochodů a zkušeností a z jejich následného zpracování pohádka pro děti? Jak se stane z péče o duši, respektive ze snahy podívat se našim úzkostem, duševním bolestem a traumatům tváří v tvář, obrázková kniha? Timothée de Fombelle, zdá se, zná na tyto otázky odpověď.
Člověk knihu buď čte, nebo ji hledá. A prý je vždy nějaká kniha, kterou hledáme, rozuměj: nenalézáme. Vzpomenu si na tento Esterházyův postřeh pokaždé, když hledám knihu k narozeninám svých dětí, přesněji řečeno k narozeninám své dcery. V jejím případě totiž nejde jen jednoduše o to, že hledám na špatném místě, respektive pátrám po hůř dostupné...
Jsou knihy, které se mi po každém přečtení a prolistování líbí víc a víc. A to nikoliv v tom smyslu, že bych na první pohled nebyla s to přijít jim na chuť a musela se na jejich obrázky a věty, barvy a zápletky po malých krůčcích ladit. I z takových knih by bylo možné vytvořit seznam. Teď ale myslím spíše...