Povoláním pohádkový řemeslník

Rozhovor s Adamem Vítkem

Adame, přibližně před dvěma lety jsem tě oslovila s prosbou o spolupráci v designu a ruční výrobě dřevěného rámu papírového divadla. Bez rozmýšlení jsi souhlasil. Proč vlastně?

Rád spolupracuji s divadly malých forem. Mám rád ruční práci a přírodní materiály. Odjakživa mě fascinovalo propojení primitivní technologie a estetična, nebo jednoduché mechaniky a výtvarna. No a když jsem poprvé seděl naproti tobě, naladil jsem se na tvé přání vytvořit něco hezkého. To, co jsi vysvětlovala, bylo součástí přístupu ke světu, na kterém se rád podílím.

To, o co se v Pangurových příbězích snažíme, není ekonomicky racionální, ani výkonné, ani časově produktivní. Díky těmto charakteristikám se však můžeme věnovat tomu, co považujeme za smysluplné a tak, jak je to podle nás kvalitní. Zatím alespoň. Jak se tento přístup promítl do designu a výroby dřevěného divadélka?

Design jsme hlavně neuspěchali. Vymezili jsme si prostor pro to, aby mohlo vše dozrát k naší spokojenosti. Co se týče výroby, myslím si, že na věcech je poznat, jestli jsou dělané ručně, nebo jestli jsou vyraženy raznicí v továrně. Při výrobě jsem použil soudobé i tradiční postupy a fígle, které už tovární výroba nepotřebuje. Ale právě ty, spolu s ručním zpracováním, dodávají konečnému výrobku chuť, punc jedinečnosti, schopnost výpovědi, atmosféru, či jak chcete.

Kterou část práce na dřevěném divadélku máš nejradši?

Baví mě takovou věc vymýšlet nebo designovat a to tady bylo součástí realizace. Je to podobné, jako když se koukáte třeba na kompozici hudební skladby: tady jsou nosné pilíře, tady ozdoby, tady opakující se jednotící prvek, tady třešnička na dortu a tady třeba překvapení nebo něco vtipného. Rád se někdy dívám tímhle způsobem i na běžné věci kolem sebe. Také je zábavné řešit, jak tyto prvky propojit, co chcete podtrhnout, co potlačit, schovat, nebo třeba úplně vypustit proto, aby vše dohromady fungovalo právě tak, jak potřebujete. Ale výrobu bych mohl přirovnat i ke sportu: důležitá je příprava nejen vás, ale i náčiní, i když už může být vše dané, stejně plánujete, co udělat dřív a co později, protože naopak by to třeba opravdu nebylo ono, tu se potýkáte s krizovou situací na trati a hledáte alternativní cesty, nebo jedete jako král, máte potěšení, jak to pěkně odsýpá a přemýšlíte, jak který úkon ještě o kousek zefektivnit. Nebo se soustředíte do jediného bodu, kterému se právě v daný okamžik věnujete, přizpůsobujete se materiálu, aby vše dopadlo tak, jak má a těšíte se, jak se vám ten který úkon povede. Tak různě můžete prožívat ten proces a to mě baví na výrobě. Když je to hotové, mám radost, že výsledek odpovídá naší představě. Pěknou součástí výroby je i vědomí, že právě děláte něco pro sebe i pro druhé. To je pro mě podstatné. Je to smysluplné. U prací, jako je papírové divadélko, je tento druh štěstí podstatně zesílen, protože ty vezmeš mou dovednost a spojíš ji do většího celku.

Vede Tě během práce nějaká myšlenka či představa?

Těch představ a myšlenek bývá víc a obvykle je kratší dobu nechávám působit, nebo se k nim vracím. Ale jsou to i pocity. Přece jen, ukazování vyšších hodnot a víry v dobro jako jakési naděje v bytí drobným človíčkům s důvěřivýma očima, kteří jsou postaveni do tohoto světa, mi mokří oči a pak nevidím, co řežu a proto se do toho raději moc nenořím, jen tak trochu.

Máš nějakou oblíbenou pohádku, kterou bys rád vyprávěl dceři nebo spolu s ní slyšel vyprávět z papírového divadla?

Ano! Myslím, že by bylo moc pěkné a současně by to byla výzva, dobře zpracovat pro tento formát soubor třech krásných pohádek od Bohumila Říhy nazvaný podle jedné z nich "O třech penízích". Opravdu bych rád, aby někdo pomohl probudit tyto skvosty z jejich spánku, protože mi připadá, že jsou trošku zapomenuté a to je velká škoda.

Tvá ruční tvorba se neomezuje na papírové divadlo. Co všechno již vzniklo pod tvýma rukama?

Všechno si asi nevzpomenu, ale zábavná je šíře toho, co jsem kdy vytvářel, nebo spoluvytvářel. Měl jsem radost například z dřevěného domečku pro panenky, který je složitelný velmi jednoduše do téměř dvourozměrné plochy. Je to hračka, jejíž praktičnost ocení rodiče a její pohádkové vychytávky zase děti.

Děkuji, Adame! A přeji ti mnoho dalších radostných tvoření.

Také děkuji.