Pssst! Dospívám!

Poznat sám sebe je obtížným úkolem i pro dospělého, natožpak pro dítě na prahu puberty. Vyznat se ve změti vlastních protichůdných pocitů a myšlenek, zorientovat se v nesourodých názorech jiných o nás, a to všechno ve věku, kdy se mění vnímání koordinát světa žitého i toho, který nás přesahuje, není zrovna procházkou růžovým sadem. Je to ale tématem, které volá po literárním ztvárnění, a to je dobře. Rodičům, kteří se svou vlastní pubertou prodírali s Tajným deníkem Adriana Molea v kapse a teď mají dceru, která jednou nohou na cestu dospívání již vykročila a z které se vší pravděpodobností bude sympatická Dlouhá punčocha, mám co doporučit. A také samozřejmě všem, kteří zrovna prožívají krásné i bouřlivé období své puberty. Zatím je kniha sice dostupná jen v německém jazyce, ale jelikož v posledních letech dobrá česká i slovenská nakladatelství často překvapují rychlou reakcí na ty nejlepší zahraniční dětské knihy, nemusíme jen rozčarovaně vzdychat.

Obrázkovo-komiksovou knihu Pssst! napsala Annette Herzog (známe ji jako autorku knihy Lililinda superhvězda, kterou u nás vydalo nakladatelství Baobab) a ilustrovala Katrine Clante. Jejich autorská spolupráce, schopnost vzájemně se na sebe naladit a doplňovat i krásná souhra mezi textem a ilustracemi je velmi povedená. Ne náhodou byla kniha v roce 2017 nominována na prestižní cenu Deutscher Jugendliteraturpreis v kategorii dětská kniha.

Hlavní hrdinkou knihy je dvanáctiletá Viola. Poznáváme ji v komiksových stripech a v kolážovitě sestaveném deníku, v němž dívka zaznamenává vlastní proud myšlenek, pocitů a nálad. Viola je roztomile naivní, přesto velmi vnímavá a hloubavá. Její otázky nevyjadřují jen její zmatenost ohledně vlastní identity, ale také její až filosofické nazírání na svět jako mysteriózní celek. Intuitivně chápe, že všechny nejasnosti kolem jejího místa v rodině rozvedených rodičů, vztahů s vrstevníky, měnícího se těla či mnohoznačnosti jevů, které ji obklopují, souvisí s metafyzickou dimenzí našeho pobytu ve světě. A jelikož obě autorky mají dobrý smysl pro humor, závažnost kladených otázek čtenáře netísní, ale spíše rozesměje:

Všichni se obávají toho, co se stane, když člověk zemře. Proč nikdo nepřemýšlí o tom, jaké to bylo předtím, než se narodil? Možná jsem byla motýlem a celý den jsem si hrála s ostatními motýly a vůbec jsem se necítila osaměle. 

- Dědečku, co je horší? Být mrtvý, nebo být ještě vůbec nenarozený?

- Stolů člověk nikdy nemá dost.

Když můj děda neznal odpověď, chopil se většinou prkna, aby vyrobil další stůl.

Z knihy by bylo možné různě citovat. Já osobně mám velmi ráda dvoustranu, která navozuje paralelu mezi motýlem žluťáskem a Violou samotnou. Na jedné straně Viola uvažuje o vejci, housence, kukle a dospělém motýlovi, k nimž na druhé straně přiřazuje sebe jako miminko, batole-předškolačku, teenagerku a dospělou ženu. Perspektivu osvojenou z přírodovědy Viola promítá do charakteristiky dívky-ženy a faktům tím propůjčuje originalitu a nevšednost. Čtenář se tak může naladit nejen na autentický pohled dvanáctileté dívky, ale také vystoupit z automatismů myšlenkových vzorců a objevit novou dimenzi důvěrně známých skutečností:

Fakta (o člověku):

Žije sám nebo ve společnosti s ostatními v domcích, na ulicích nebo v zahradách, příležitostně na stromech. Pohybuje se vzpřímeně pěšky, na kole nebo jinými dopravními prostředky. Má rád pestrá jídla (zde: zejména třešně). Rád se sluní. Pro maskování nosí oblečení ve stejném stylu, jako stejně staří jedinci jeho druhu. Je aktivní během dne, spí v noci. (Výjimky z tohoto rytmu se odehrávají zejména ve věku od 15 do 30 let.) Přezimuje ve vyhřívaných bytech, s oblibou před televizí. Životnost: cca 80 let. Přirození nepřátelé: mnoho.

Kniha mluví o dívčích tématech specifických pro daný věk, zároveň nám představuje Violu, která je přes všechny sdílené rysy puberty jedinečná, možná i díky tomu, že nejde bezhlavě s hlavním proudem své generace. Její výkřik "Proč se vlastně znám tak špatně, když jsem celý den spolu se sebou?" by mohl být leitmotivem celé knihy, přičemž tušíme, že Viola má všechny předpoklady k tomu, aby si nakonec na své životní otázky smysluplně odpověděla a stala se krásným, šťastným motýlem ... chci říct krásnou, šťastnou, dospělou ženou.

Bibliografické údaje: Annette Herzog, Katrine Clante, Pssst!, Peter Hammer Verlag, Wuppertal, 2016. Fotografické ilustrace v příspěvku ukazují stránky knihy.